pondělí 5. října 2015

Druhý výběh


Tak přátelé, dneska kousek přes 6km! A zase to šlo docela dobře :o) Byla jsem v pohybu asi 40 minut a za tu dobu jsem rychlou chůzí šla všehovšudy minutu, celý zbytek jsem běžela a jsem za to na sebe nezřízeně pyšná :oD
Během 'výběhu' jsem si stanovovala takové menší úkoly, které jsem se snažila splnit, a kupodivu se mi to dařilo.. možná díky tomu, že nebyly nijak náročné :oP

1. Vyběhnout první dvě stoupání bez zastavení/chůze. Splněno ☺
2. Zkusit první tři kilometry bez zastavení/chůze. Splněno ☺
3. Aspoň na rovině zkusit natahovat nohy víc před sebe, ať to vypadá aspoň trochu jako běh a né jako umírání střeleného partyzána. No, úkol byl snažit se, žejo, takže splněno ☺
4. Při druhém kole vyběhnout stoupání s maximálně jedním zastavením/chůzí. Splněno ☺ stačila mi ta jedna minutka.
5. Předběhnout tu slečnu/paní s holemi na nordic walking :o) Splněno ☺ ale byla to fuška, oni když to uměj, tak jsou docela rychlí...
6. Užít si to. Splněno ☺☺☺

A už jsem si začala ukládat do paměti i důležité poznatky a rady pro své příští běžecké zážitky :o) Tak já si je tady tak nějak sepíšu, jo? A klidně si je taky vemte k srdci :oD

1. Chystáš-li se běhat, necpi se palačinkama.. Jedna, dvě by snad ani nevadily, ale znáš se, vdechneš jich pět a pak ti bude špatně! To samé platí o bramborových plackách, vzpomeň si, jak ses po nich málem poblinkala při Shaunovi :oP
2. Když je venku 20°C ve stínu, neber si dlouhé rukávy, bude ti moc moc vedro.. Dlouhé kalhoty byly nutnost, to uznávám, na neoholené nohy se nikdo koukat nechce...
3. Kromě toho si poskládej outfit tak, aby tam byla aspoň jedna kapsa, mít celou dobu klíč od baráku v ruce a kapesníky za kalhotkami nebylo úplně to pravé ořechové, žejo.
4. Při nádechu zavírej pusu!!! V mouchách jsou sice proteiny, ale je krapet nechutné je spolknout.. A když jsme u toho, muška v oku tkay nebyla nejpříjemnější, takže by se možná šikly brejle, co? Stejnak bez nich nerozeznáš malýho psa od velkýho pařezu..
5. Nezkoušej zatahovat břicho, akorát plýtváš energii na blbosti.. Jestli nechceš, aby lidi viděli tvůj špek, tak zrychli natolik, aby neměli čas si ho všimnout :oP
6. Občas si zkontroluj, případně ostříhej, nehty na nohou. Nechť ti to připomíná ten zfialovělý na prsteníčku (vlastně na noze se to asi nejmenuje prsteníček, ale to je fuk).
7. Kochat se přírodou je super, v lese je krásně, ale nech si to na jindy, radši koukej pod nohy, jsou tam šutry, kořeny a občas taky psí tentononc :oP

Mimochodem, až doteď jsem nikdy neměla namožené kyčle, ani jsem nevěděla, že to jde :o))) Taky mě překvapilo, že i když běhám nohama, tak mě pobolívá rameno (kvůli kterému jsem začala běhat, protože cvičit s ním pořádně nemůžu).
Jo a taky jsem dostala do pazoury žaludem nebo šiškou, odlítlo to moc rychle.. Jestli to po mně hodila veverka, tak ať se mi mrcha radši nezkouší dostat do rukou :o/
Tak zdar všem a nezapoměňte sportovat :oP




2 komentáře:

  1. Ahoj, jsi mě fakt pobavila těmi poznatky....hlavně s tím špekem a zrychlením:) Jsem běžec začátečník. Na začátku jsem řešila to, že nechci, aby mě někdo viděl, jak běhám, protože u toho musím vypadat dost děsivě...styl ufuněná lokomotiva:) Už jsem se nad to povznesla a běžím dál. Jsem z malého města a sousedi jsou velmi všímaví, a tak na jejich poznámky se už jen usmívám. Běhám se psem, tak mám pro ně aspoň výmluvu, proč běhám. Jinak by dál asi nechápavě kroutili hlavami. Si časem zvyknou...Jak často chodíš běhat? Já si jdu zaběhat tak jednou o víkendu dopoledne, kdy manžel hlídá děti a koukají na pohádky. Ráno a navečer, když se manžel vrátí domů v týdnu se mi už nechce, protože se docela bojím po lese se prohánět za šera. Jak to řešíš ty? Máš nějaké cíle, kolik bys chtěla uběhnout? Díky za články...jsou motivující a zábavné:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko díky moc, jsem ráda, že v tom nejsem sama ;o) chtěla jsem běhat tak třikrát týdně, ale pokud není hlídání, tak jsem ráda, že dám aspoň ten víkend, za šera se mi taky nechce, sice je tu les plný hlavně psů, ale člověk nikdy neví.. teď o víkendu jsme byli u tchánovic v podkrkonoší, docela sranda, všude kopce, rovinky tam neznají, takže jsem funěla ještě víc než jindy a navíc tam na mě koukali jak na exota.. je pravda, že jsem tam zatím nikdy běžce nepotkala :oD jinak cíl mám zatím desítku, později možná i půlmaratón... a kdo ví, když se mi to povede, tak si třebas zacílím i celomaratón, ale s mým nadáním ke sportu to moc růžově nevidím :oD

      Vymazat