Starý/nový svetr

Ještě knoflíky a bude už úplně hotový :o)

Na úvod musím přiznat, že jsem bordelář. Dokonce větší než si někdy myslím. V kuchyni mám sice pro každý hrnec, hrnek i skleničku přesně vymezené místo, dětem uklízím hračky, vytírám a vysávám každou chvíli, dokonce i prach čas od času utřu.. Ale svojí vlastní skříň se někdy skoro bojím otevřít, aby na mě neexplodoval obsah.
Házím to tam jak se zrovna vejde s tím, že 'to pozdějc uklidím, až bude čas,' a když už to někdy srovnám, proberu, proházím a uklidím, je to za dva dny zase stejné jako předtím. Ještě horší nepořádek mám v dokumentech a papírech, vždycky trnu, aby se mi někde něco neporouchalo, protože najít záruční listy a faktury je pro mě naprosto nadlidský úkol, stačí, když musím hledat rodný a oddací list pokaždé, když se chystám do porodnice :oD A hrozně zapomínám, co jsem si kam uložila, někdy dokonce i co jsem si uložila.
No a tak se stalo, že jak jsem tak hrabala ve skříni a hledala vlnu na kočičí kostým, tak jsem našla objemnou igelitku, a v ní k mému překvapení asi tak tři čtvrtiny svetru. Zavzpomínala jsem a uvědomila jsem si, že jsem ho začala vyrábět asi tak před šesti, možná sedmi roky a po upletení zadního a předních dílů a jednoho rukávu se mi znelíbil a odložila jsem ho, že ho někdy rozpářu a předělám. Njedřív jsem nad ním jen povzdychla a hodila ho zpátky na dno skříně, ale jak jsem tak štrykovala ty kočičí tlapky, tak jsem znovuobjevila i návykovost pletení a rozhodla se dát tomu dobře uleženému svetru druhou šanci.
V tašce byla vlna, jehlice a dokonce i blok, do kterého jsem si dělala čárky za upletené řádky a naštěstí i zapisovala, kdy, kde a kolik ok ubrat. Podařilo se mi svoje letité zápisky rozkódovat a vrhla jsem se na to. Za chvíli jsem se do toho zažrala natolik, že mi to začalo pěkně odsýpat a během tří dnů jsem měla nejenom upletený a přišitý rukáv, ale dokonce i napletený límec a okraje předních dílů :o)

téhle 'modelce' rozhodně sluší nejvíc :oD

 Pravda, není to dokonalost sama. Nejspíš to není ani lepší průměr. Ale nějak se mi zalíbil. Asi tím, jak na mě trpělivě čekal takovou dobu a ani mi nevynadal :o) A hlavně je mi hrozně pohodlný, je hrozně moc pružný, vypadá úzký, ale natáhla bych ho klidně i v devátém měsíci a ještě by zbylo. Navíc je překvapivě teplý, byla jsem venku, když byly asi 2°C jen v tílku a tomhe svetru a chladno mi začalo být až tak po půl hodině (a to zatím nemá ani zapínání). Vlna, ze které je udělaný, se jmenuje Yetti a rozhodně svému jménu nedělá ostudu :o)
A protože mě pletení vážně moc moc baví, tak už mám rozpracovaného jeho tmavě/světle modrého brášku, který poputuje jako dárek za mojí švagrovou :o)

Ještě knoflíky a bude už úplně hotový :o)